Měření tloušťky povlaků

Pro měření tloušťky vrstev (povlaků) lze využít různých metod. Použití jednotlivých metod závisí na fyzikálních vlastnostech měřených vrstev a podkladového materiálu.

Metoda magnetoinduktivní 

Používá se pro měření tloušťky vrstev z nemagnetických materiálů na feromagnetickém podkladu. Typické použití je měření tloušťky vrstvy barvy, laků, plastových a gumových povlaků, keramiky, galvanicky nanášených vrstev (mimo niklu), austenitických plátů u zařízení pro chemický průmysl, u ocelových konstrukcí a podobně. S úspěchem byla tato metoda aplikována u měření tloušťky stěny u nádoby ze sklolaminátu, kde nebylo možno nasadit klasický ultrazvukový tloušťkoměr. Měření bylo umožněno přiložením ocelové příložky ze strany protilehlé sondě. K dispozici je měřidlo s možností měření tloušťky vrstvy v rozmezí 0 - 5 mm (za použití spec. sondy až 20 mm) na podkladu tloušťky od 0,3 mm. 

Na obrázku je ukázka měření tloušťky kompozice u segmentu axiálního ložiska.

Metoda vířivých proudů 

Používá se pro měření tloušťky elektricky nevodivých vrstev na nemagnetických, elektricky vodivých podkladech, jako jsou nátěry na pozinkovaných dílcích, na hliníku, nerezi, mědi … K dispozici je měřidlo s možností měření tloušťky vrstvy v rozmezí 0 - 2 mm na podkladu tloušťky od 0,2 mm.

Současně lze měřit i kombinace vrstev. Typickým příkladem je měření u pozinkovaných ocelových konstrukcí opatřených ochranným nátěrem, kdy na jedno přiložení sondy přístroj změří a vyhodnotí tloušťku zinku a tloušťku nátěru.

Ultrazvuková metoda 

Lze měřit homogenní vrstvy z prozvučitelných materiálů. Bližší informace viz Zkouška ultrazvukem a Měření tloušťky.